Recenze illWill, Retro střílečka v moderním kabátku po 3 letech
Po třech letech vývoje tu máme konečně illWill. Hru z řad Retro Shooterů, inspirovanou starým Doomem, Quake a Serious Sam. Jaké to je a má Retro shooter ještě dnes šanci?
Pokud jste jako já, určitě neodmítnete po celým dni v práci, nebo ve škole, jen tak zapnout nějakou hru, u které můžete vypnout. V opačném případě i kvůli obtížnosti vyhodit Vašeho mazlíčka z okna. Nedávno vydaná hra illWill je tu proto, aby Vám toto splnila.
illWill se řadí mezi oldschoolové střílečky, které byly plné akce, nepřátel, zbraní, tajných skrýší a příběh by se vešel na ruku studenta, který chce podvádět při testu. Je nutno říci, že na této hře pracoval jen jeden člověk, což je za nás šílené, ale zároveň i obdivuhodné vzhledem k tomu, co vše hra nabízí. Všechno však skrývá jedno velké ale.
Prvně bych chtěl určitě začít s pozitivními věcmi, než se vrhneme na ty negativní.
Co budete na illWill milovat?
Pokud už máte nějaký věk, tak rozhodně se nebojíme říct, že celkový žánr Retro Shooteru Vám vdechne druhý dech i na smrtelné posteli. Žádný zdlouhavý tutoriály, žádný vysvětlování příběhu. Jen Vy, nepřátelé a hudba.
Samozřejmě na zabíjení nepřátel potřebujete nějaký arzenál zbraní. Ten se skládá ze základní natahovací pušky, červí zbraně, která pomalu nepřátelům bere zdraví, laser, granátomet, raketomet, klasická automatická puška a dvouhlavňová brokovnice je jistota.
Samozřejmě inspirace byla už řečená a skládá se z her jako Doom, Quake či Serious Sam. To platí i v případě některých nepřátel, kteří jsou skoro jako vystřihnutí z těchto úspěšných klasik.
Hra se skládá z deseti levelů, při kterých budete prozkoumávat úzká zákoutí, město, farmy, domov pro panenky, nebo jeskyně. Budete hledat skrýše s náboji, kouzelný housle, který Vám zvýší poškození zbraně v určitém levelu a během toho všeho, kosit jednoho nepřítele za druhým, který se Vám ukáže. Nápaditost levelů je zajímavá a nestane se, že by se nějaká sekce opakovala ať už level designově, nebo pocitově.
illWill běží na čtvrtém Unreal Enginu, tudíž často dostanete díky krásnému grafickému zpracování zajímavé scenérie. Každý level má svoji atmosféru, ale taky hlavně dostanete i fyziku nepřátel. Tu vývojář Slava Bushuev propagoval a my nemáme na ní co říct, až na to, že občas nějaké momenty opravdu vypadají zajímavě. Nepřátelé po své smrti reagují na určité věci formou ragdollu a když střílíte z něčeho výbušného, je celkem vtipné vidět nepřátele explodovat a potom odletět kamsi do státu Leonida.
Gunplay je úžasný. Animace, jak se Vaše zbraň hýbe ve Vaší ruce, pocit ze střelby, předpokládané poškození danou zbraní, Vaše rychlost chůze, zvuk zbraní. Všechno to do sebe hezky zapadá a tvoří zábavné jádro celé hry.
Zároveň různě po úrovních jsou připravené pasti Vám na míru, které ušetří život s několika boji a se zakomponovaným fyzickým ragdollem je to vždycky vtipná podívaná.
Ovšem, tak jak jsou jednoduché Retro Shooter hry, tak jednoduché je i výčet pozitiv. Zkrátka tu už není co víc říct. Mohli bychom to ve skutečnosti už zde ukončit, napsat hodnocení a jít na jedno do hospody. To by tu nesmělo být jedno, nebo dvě ale.
Co se nám na illWill nelíbilo?
Teď přijde ta delší část. Jsme přeci jen lidi a kritizovat nám všem jde úplně nejlíp. Tak se na to vrhneme.
Začneme nejdříve něčím, co už bylo řečené a to jsou různé pasti v úrovních. Jsou skvělé, o tom žádná, ale objevují se pouze ve dvou levelech z deseti. Proč nemůžou být v každé úrovni na dobrých místech, abychom se dobře pobavili?
Jako další věc co bych zmínil jsou skripty, který se spouštějí přes různé pick-upy. Není to nic zvláštního. Každá starší hra to dělala, nebo Retro Shootery dělají do dneška, ale fakt, že všechno co se má stát za událost v levelu bez Vašeho aktivního vstupu (myšleno třeba, aniž bychom zmáčkli tlačítko), ale všechno se stane jen když vezmete ze země tu specificky položenou zbraň, kterou už máte od prvního levelu, aby hra pokračovala, bylo ubíjející. Ano, je to normální věc, ale většina těchto her se tyto “spouštěče” událostí snaží nějakým způsobem schovat. Tady se vývojář ani moc nesnažil to skrývat. Věta: ,,Jakmile vezmu tu laserovou zbraň támhle ze země, objeví se další nepřátelé.", Vám bude v hlavě hrát pořád.
Další věc, která mě dost frustrovala byl celkový spawn nepřátel. Často se stávalo, že se mi nepřítel objevil doslova přímo před obličejem a ne jednou. Nejhorší bylo, když to byli tzv. Painheadi, kteří jsou něco jako Kamikaze ze Serious Sam. Přijdou pomalu k Vám a bouchnou. S poškozením, které od něj rázem dostanete nic neuděláte, protože nemáte čas ani zareagovat.
Jako další poznámku, kterou jsem si napsal na Steamu, je zvláštní pocit z grafické stránky. Neberte mě špatně, Unreal Engine stále vypadá úžasně a co si budeme, u tohoto typu hry není úplně potřeba realistická grafika. Problém, který mám je fakt, že vývojář pravděpodobně ani nevěděl jakou stylizaci hry vybrat. Chvilku všechno vypadá realisticky, jako kdyby to bylo nové Tech Demo na Unreal Engine, chvilku to vypadá jako Team Fortress 2 a pak najednou máte pocit, že hrajete Jurský Park z éry prvního Playstationu. Nemluvě o tom, že hra je inspirovaná Doomem, Quakem a Serious Samem a já měl pocit, jako kdybych hrál jednu z těchto her s modifikacemi zbylých dvou. Někdy je to opravdu jedna ku jedné kopie a ne jen inspirace.
Délka hry byla taky neuspokojivá. Na nejtěžší obtížnost jsem hru dohrál, celkem v pohodě, za pouhých 5 a půl hodin. To i Duke Nukem 3D, nebo Ion Fury mělo delší herní dobu.
A jako poslední věc, kterou ale asi nebudu počítat přímo do negativ, protože sám nevím, jestli je pravdivá.
Celá hra na mě celou dobu působila, že nebyla vytvořená Slavou Bushuevem, ale namísto toho bylo všechno po částech nakoupeno na Unreal Engine obchodu s texturama, zvukama, animacema atd. Nemůžu si pomoct, ale celou dobu při hraní hry, jsem měl pocit, že už jsem to někde viděl. Animace už viděl, zvuky slyšel apod. Jediný co si myslím, že je originální, tak je soundtrack. Možná se pletu a pokud ano, klidně napíšu veřejnou omluvu za toto nařčení. Ovšem stále to i tak nezmění celý můj pohled a tuto hru.
Verdikt
Stále i po všech negativech kvalitní Retro střílečka s poruchou osobnosti ve věcech grafického designu. Neustálé objevování nepřátel před nosem a jeden a ten samý pick-up zbraně na spuštění skriptů netvoří zrovna dobrý dojem. Stále i tak na tom pracoval jenom jeden člověk a to je více než úctyhodné.
