Hry v předběžném přístupu. V čem mají (ne)výhodu a kolik se jich vlastně dokončí?
Trailer na hru vypadá dobře, hra je zábavná a na první pohled toho nabízí opravdu mnoho. Po jejím nákupu ale zjistíte, že toho zase tolik nenabízí, je prázdná nebo zabugovaná. Nachází se totiž v takzvaném předběžném přístupu, kde zkrátka hra ještě není hotová.
V minulosti něco takového vůbec nebylo možné. Vše prakticky začalo až v roce 2009. Hrou, kterou dnes zná snad každý, Minecraft. Vydání hry v předběžném přístupu se pak postupně stalo velmi oblíbenou a hojně využívanou metodou indie studií, která by jinak své hry asi ani nikdy nevydala. 88 % her v předběžném přístupu je právě od indie vývojářů nebo malých studií.
Důvod vydání touhle metodou je jednoduchý. Vývojáři většinou získávají další finance pro přidání obsahu a celkově dokončení hry. Tady nastává velké ALE.
Jen přibližně 25 % her v předběžném přístupu se totiž podaří dokončit. A ten zbytek? Důvody jsou různé. Nedostatečný zájem, málo snahy nebo to vývojáři jednoduše vzdají. Přestanou s komunitou mluvit a hráči se cítí podvedení. Do dnešního dne tak můžete na Steamu najít hry, které jsou stále v předběžném přístupu už od roku 2018, i když práce na hře už dávno skončily.
Ve výsledku pak ale trpí ta úspěšnější nebo nová indie studia. Většina hráčů se totiž po negativní zkušenosti s nedokončenou hrou zdráhá koupit další. Je to logické, nikdo jim totiž nezaručí, že právě tahle hra se dokončí a příliš se jim nechce čekat třeba rok, než se přidá nový obsah.
Jak vlastně poznat, které hře v předběžném přístupu dát šanci a které se naopak vyhnout? Hlavní jsou dvě věci. Jak často autoři přidávají nový obsah a jak často komunikují s hráči a reagují na zpětnou vazbu. Tohle vám osobně asi řekne nejvíc, jestli se rozhodujete, zda hru koupit, nebo ne.
