Helldivers 2 - recenze překvapivého hitu
Helldivers 2 působí poslední dobou jako zjevení z čistého nebe. Spousty hráčů si tuto hru zamilovalo a nutno říci, že oprávněně. Chcete vědět víc?
První díl Helldivers mě úplně minul, druhý díl jsem zaregistroval, ale taktéž kolem mě pouze proplul. To platilo do té doby, než se na mě ze všech stran začaly valit samé chvalozpěvy a informace o nestíhající kapacitě serverů, zbystřil jsem. I přes počáteční nedůvěru jsem se pustil do hry a rovnou můžu říct, že toho nelituji. Helldivers 2 jsou pecka. Tím by asi tato recenze mohla i končit, ale vezmeme to hezky do detailu.
Vítej, Superobčane!
Budu jeden z mála, kdo ještě pamatuje starou strategii Starship Troopers: Terran Ascendancy z roku 2000, průměrnou FPS z roku 2005 a asi jediný, kdo si vzpomene na českou freeware top down střílečku Starship Trooper. V pubertě jsem u zmíněných her strávil nějaký čas, zejména u posledních dvou zmíněných.
Helldivers 2 si z legendárního filmu a univerza vzali pouze styl. Máme tu Super Zemi, politickou propagandu, nelidského nepřítele a drsný satirický humor. Už zde musím před vývojáři opravdu smeknout. Udělat mix parodie, u kterého se člověk zasměje, ale zároveň ho mrazí po zádech, to je opravdu umění. Helldivers 2 se sice neberou vůbec vážně, ale zároveň z jejich humoru svým způsobem mrazí. A to je jedině dobře.
Hned na začátku si projdete základním výcvikem a hned vám dojde jediné. Jste jen maso do mlýnku. Nikdo důležitý. Sice vás plácají po zádech, jaký jste hrdina, legenda, ale zároveň vám vtloukají do hlavy, že takových jako vy jsou mraky. Po základním výcviku dostanete svoji loď a vyrážíte do akce.
Služba zaručuje super občanství!
Princip Helldivers 2 je v jádru až směšně jednoduchý. Klasická coop akce z pohledu třetí osoby pro čtyři hráče. Jste vysazeni na mapě, kde plníte úkoly.
A tady začíná ta sranda. Jste vysazeni do bojové zóny s nějakým úkolem. Úkoly jsou rozličné a mapy pestré. Ve hře je větší množství planet a každá se liší, i když mapy jako takové se opakují, díky změnám prostředí a počasí si toho všimnete až po delší době. Navíc, na každý druh mise nepřipadá jedna, ale minimálně dvě mapy. Stereotyp nehrozí. Minimálně na 15 hodin, co jsem ve hře doposud strávil.
Kouzlo misí nespočívá v jejich rozdílnosti, ale taky na tom, jakou kampaň zrovna vedete. Když jsem hru zapnul, Automatoni zrovna vedli velkou překvapivou ofenzívu a bylo potřeba pomoci civilistům, nebo bránit malé základny. Vše bylo vyprofilováno tak, že zastavujete obří nápor nepřátel a ostatní na vás spoléhají. Díky snaze všech hráčů se kampaň… nepovedla a lidé museli ustoupit.
Díky tomuto máte pocit, že jste jen drobné kolečko v gigantickém stroji, ale musíte fungovat, aby fungoval i ten stroj. Pocit, že jste součástí velké válečné mašinérie je perfektní a zajišťuje, že u hry strávíte hodně času.
Tenhle prvek jsem naposled viděl u multiplayeru Mass Effect 3, jenže tehdy se jednalo o jednorázové akce na pár dní. Tady mašinérie úkolů a bojů funguje donekonečna. A funguje opravdu dobře.
O krok blíže k vítězství demokracie!
Když se vrátíte z mise, máte možnost si v battlepassu otevřít vybavení, nebo vylepšit loď. Během misí sbíráte vzorky, ať už běžné, či vzácné, nebo extrémně vzácné. Běžné se dají sehnat na nižších obtížnostech, ale ty vzácnější, to už s obtížností misí musíme nahoru. Nutno podotknout, že i na nejlehčí obtížnost má vlk samotář problém. Vše je zde podřízeno kooperaci.
Když si sami navolíte misi a spustíte, můžete zavolat ostatní hráče o pomoc. Nebo se mohou k vám připojit ze svého vyhledávače misí. Upřímně, nejvíce jsem se bál, že se mi do hry budou připojovat blbci, co budou hru úmyslně kazit. Stávalo se to v Payday 2, které jsem po 40 hodinách začal hrát čistě sám, nebo s někým, koho jsem dobře znal. Tady se mi za odehranou dobu stalo jen jednou, že se mi v misi sešla parta totálních nýmandů, kteří během evakuace několikrát poslali nálet napalmu na civilisty. Friendly fire tady funguje a mrtvý civilista znamená finanční postih. Z mise jsem pak odcházel chudší, než když jsem ji zapínal.
Nutno dodat, že to se mi stalo jen jednou a i když hráči spolu nemluví, kooperují, nebo se drží při sobě. I úplný nováček nemá potřebu chovat se jako pako, spíš se zajímá a snaží se. Osobně bych si tipnul, že je to způsobeno hlavně prostředím. Hra vás doslova masíruje propagandou, která vás nutí spolupracovat s ostatními. Díky tomu si samotář užije hru s random hráči a nemá potřebu zoufale hledat někoho, kdo s ním bude hrát.
Buď hrdina! Buď legenda! Buď Helldiver!
Už jsem nakousl odměny za jednotlivé mise, tak je probereme do detailu. Za mise získáváte body, které utrácíte za odemykání vybavení jako jsou třeba kulomet, raketomet, nebo druhy náletů. To je první měna.
Další jsou válečné poukazy (Warbonds). Ty získáváte za úspěšné splnění misí, ať už jednotlivě, nebo se násobí, když splníte řetězec misí v operaci. Dají se zároveň najít i v misích samotných. Za ty si odemykáte v battle passu nové zbraně, zbroje, pláště… prostě vše, co souvisí s vaší postavou.
Předposlední jsou vzorky. Ty nacházíte během misí a když umřete, přijdete o ně. Jiný hráč je může sebrat a započítají se až po úspěšném vyzvednutí a návratu na loď. Základní vzorky se dají najít ve všech misích. Na ty vzácnější musíte vyrazit do akce na vyšší obtížnost než medium. Těmi si vylepšujete vaši osobní loď, kterou si na začátku pojmenujete dle svého.
Upřímně, chápu získávání vzorků podle obtížnosti, ale nemožnost díky tomu vylepšovat loď mi přijde poněkud nešťastné. Chápu důvody, motivuje to k hraní na vyšší obtížnost, ale i tak. Není to nejlepší řešení, ale lhal bych, kdyby nefungovalo. Navíc, když se k sobě hráči chovají slušně, což z mé zkušenosti ano, nemá cenu váhat a hráč může klidně přitvrdit.
Poslední měna je prémiová a dá se koupit za reálné peníze. Za tu se kupují prémiové zbroje a zbraně. Nutno podotknout, že tuto měnu si můžete koupit za warbondy v Battlepassu a dokonce ji i najít v misích. Krom počáteční koupě hry nemusíte investovat do hry ani korunu.
V Helldivers 2 jsem našel za sebe téměř ideální kombinaci Battlepassu, mikrotransakcí a odemykání vybavení. Kdyby speciální vzorky nebyly zamknuté za obtížnostmi, bylo by to ideální, ale což. Člověk nemůže mít všechno. Co se týče „live service“, Helldivers 2 fungují bez chyby, jako málokterý titul tohoto typu.
Chcete vědět víc?
Helldivers 2 jsou pro mě překvapením roku. Hra se mi trefila do vkusu univerzem, grafikou a krom občasných problémů se spoluhráči a trošku překombinovaným odemykáním vylepšení se jedná o jeden z nejlepších titulů posledních let. Nadšené ohlasy to jenom potvrzují.
Hru jsem testoval na PC corei5 9400, 32gb ram, RTX3060 12gb a SSD diskem. Krom 3 pádů během načítání před pár dny a občasné nemožnosti se připojit do cizí hry jsem nenarazil na žádný velký problém.
Čekám, že hra se bude ještě vyvíjet. V době psaní této recenze se už mluvilo o řiditelných mechách, což bude jednoznačně vylepšující prvek. Osobně přeji téhle hře dlouhou životnost, protože já ní ještě nějaký čas strávím.
PS pro čtenáře: Pokud máte rádi Helldivers 2 a máte rádi post-apo, existuje skvělá knižní série se stejným názvem. Premisa v podobě vysazování vojáků z velké výšky je jediné, co ji se hrou spojuje, nicméně jedná se o kvalitní a zábavnou sérii. V češtině je název přeložen jako Do pekel a třetí díl vyšel před pár dny.
Verdikt
Helldivers 2 jsou velmi příjemným překvapením ve všech ohledech. Zábavná, rychlá a na vyšší obtížnosti pekelně obtížná kooperační akce se spoustou zajímavých prvků, které vás přikovají na dlouhé hodiny k monitoru. Pokud máte rádi drsný politický humor, jen dobře.
