Co se stalo se sérií: Duke Nukem?
Opět jsme u rubriky Co se stalo s herní sérií? Dneska máme na programu známého blonďáka, jehož určitě nemusím moc lidem představovat. Samozřejmě je řeč o Duke Nukemovi, béčkovém hrdinovi, který sype jednu hlášku za druhou a nejednou zachránil svět, a hlavně naše ženy. Co se s ním stalo?
Pro někoho je série Duke Nukem dětstvím, někdo ho možná ani nezná. Přišel člověk neznalý o něco? Za mě rozhodně. Vždyť Duke Nukem byla jedna z prvních 3D stříleček. Pozor, neříkám, že byla první, ale jedna z prvních. Tohle ocenění necháme prvnímu Wolfensteinovi, popřípadě hře Maze War ze 70. let, která spíše byla studentským projektem.
Duke Nukem nás už jako malý začal učit sexuální výchově, jak správně bránit ženské pohlaví, popřípadě i skvělé hlášky, nad kterýma se dneska stále pousmějeme. Poslední pořádná hra s tímto, na steroidech ujíždějícím, hrdinou vyšla v roce 2011 dílem Duke Nukem Forever, který si dneska všichni vývojáři berou jako příklad, jak nemá vypadat vývoj hry. Pojďme si zkráceně říct něco o každé hře v sérii.
Duke Nukem (1991)
Vůbec první hra s Dukem v hlavní roli vyšla v roce 1991 a vytvořilo ji studio Apogee Software. Premisa příběhu byla celkem dost jednoduchá. Máme zloducha, který si říkal Dr. Proton, který se rozhodl zaútočit na zemi. My v roli Duka Nukema mu v tom samozřejmě musíme zabránit.
Hra byla klasická 2D střílecí skákačka, která byla rozdělená na tři epizody. Museli jste zabíjet nepřátele, zdolávat různé skákací výzvy, nebo hledat klíče, abyste se dostali z levelu do dalšího.
V této době Duke ještě neměl vůbec žádný dabing, ale skrz psané dialogy se už projevovala jeho “macho” personalita. Hra sklidila úspěch, ale kritiku si odnesla za trošku horší level design, který byl strašně matoucí.
Duke Nukem II (1993)
Když je úspěch proč nevydat další díl samozřejmě. Je pravda, že někdy to nevyjde a o tom je vlastně tato rubrika, takže si možná trošku protiřečím, ale i tak. V roce 1993 vydalo studio Apogee Software druhý díl Duke Nukema, a vylepšili snad všechno co se dá, tak jak by to správně mělo být.
Level design byl lepší, takže levely nebyly už tak zmatené a nepůsobily jako bludiště, Duke už dostal menší dabing a celkové animace, vzhled, nebo i pocit z hratelnosti byl daleko víc příjemnější.
Příběh se odehrává nějakou dobu po jedničce, kdy je Duke už uznáván za hrdinu, díky poražení Dr. Protona v prvním díle. V této době ho však unese mimozemská rasa, která se snaží Duka připojit na jejich počítač a pomoct jim vyhrát jejich válku a obsadit zemi. Samozřejmě Vy se v roli Duka nenecháte a tak jdete tuto rasu zastavit. Příběhy ve starých hrách opravdu byly jednodušší.
Duke Nukem 3D (1996)
Teď přichází to zajímavé. V roce 1996 konečně studio Apogee (teď už známé jako 3DRealms) vydalo hru, která proslavila Duka nejvíc, Duke Nukem 3D. Jak už název napovídá, už se nejednalo o 2D skákačku, ale o čistokrevnou 3D akci podobná Wolfensteinovi, nebo Doomovi.
Příběh byl zase spíše jen na okrasu, kdy opět zemi napadla mimozemská rasa. To by nebylo nic strašného, kdyby nám však neukradli i naše ženy. Ano, tohle je hlavní hnací motor Duka, proč se vypořádat s mimozemskou invazí.
Duke má konečně pořádný dabing v podání rádiového hlasatele a dabéra celkově Jona St. Johna, který dodal svým hlasem Dukovi neskutečnou osobnost skrze různé hlášky, které Duke řekne během hraní. Dneska se možná nad nimi pousmějeme, někteří zasmějí, ale jsem si celkem jistý, že každý správný hráč slyšel některou z jeho hlášek aspoň jednou.
Stejně jako tehdejší Doom, i Duke Nukem 3D obsahoval naprosto skvělou hudbu, kterou do dneška každý hráč taky slyšel aspoň jednou. Jako příklad uvedu skladbu Grabbag od hudebního skladatele Leeho Jacksona.
Na svoji dobu to byla hodně dospělá hra, ať už kvůli dvojsmyslným hláškám Duka, krvi, ale i nahoty, kdy jste v levelu měli klidně i tancující striptérku, samozřejmě po interakcí s ní i nahoře bez. Mnoho hráčů díky tomuto dílu vidělo poprvé ženské pixelované poprsí. Ach, jak se ta doba se posunula.
Což to mě přivádí k dalšímu bodu. Čím byl vlastně Duke Nukem 3D ve své době jiný, než ostatní 3D střílečky? Když nebudu počítat hláškujícího hrdinu s vlastní osobností, tak interaktivita prostředí. Pokud jste v levelu viděli, vlastně cokoliv, na 90% jste s tím mohli interagovat. Z kohoutků pouštět vodu, splachovat záchody, reagovat na sebe v zrcadle. Samozřejmě ve hře je interakcí víc, tohle jsou jen nějaké příklady. V čem je to vlastně úžasné? No tak se lehce zamysleme jak moc i dnešní hry nám dovolují interagovat s prostředím, ve kterém jsme. Už chápete? Skvěle, jdeme dál.
Duke Nukem 64 (1997)
Ano, i Nintendo si přišlo na své s Dukem. Tady to hodně zkrátím, protože až na jednu změnu není nějak moc co řešit.
Duke Nukem 64 je, vlastně, jedna ku jedný kopie Duke Nukem 3D, ale s daleko menší brutalitou, a spousta zbraní muselo změnit vzhled. Odebrány byly i dvojsmyslné hlášky, celková hudba a již zmíněné striptérky v určitých levelech musely být oblečené. Ptáte se proč? Nintendo se se soustředí hlavně na mladší hráče a pro ty by Duke Nukem 3D v původním vydání rozhodně nebyl vhodný.
Duke Nukem: Time to Kill (1998)
Nyní přicházel menší zlom v podobě tří dalších her. Tentokrát už to nebyla čistokrevná FPS střílečka, ale skákačka a střílečka ze třetí osoby.
Duke v Time to Kill opět čelí invazi stejných mimozemšťanů jako v předchozích dílech, ale tentokrát je musí zabíjet skrz různé doby, například ve starověkém Řecku, nebo na divokém západě.
Graficky hra připomínala první Tomb Raider a podle recenzí si hráči nejvíc stěžovali na těžké ovládání u skákacích pasáží, kdy Duke ani pořádně nereagoval na daný vstup, který jste mu dali.
Jinak si hra stále držela dospělou atmosféru dvojsmyslnými hláškami, které byly i napsány pro danou dobu, ve které se nacházíte, nebo lehkou nahotou, protože, jako vždy, Duke je samozřejmě velký milovník žen.
Duke Nukem: Zero Hour (1999)
Po roce vychází další díl s podtitulem Zero Hour na N64. Zkráceně řečeno, dost se podobá svému o rok staršímu bratříčkovi. Střílecí skákačka ze třetí osoby a příběh řeší cestování časem. Ovládání oproti Time To Kill bylo daleko lepší a celková brutalita byla také větší.
Jinak ve skutečnosti moc nového tento díl nepřináší, až tedy na větší ukecanost Duka a fakt, že tentokrát už nepracuje sám, ale pomáhá mu i samotná vláda.
Duke Nukem: Land of the Babes (2000)
Opravdu čtete správně. Land of the Babes. Černá ovce mezi těmito third person díly. Zprvu je nutno říct, že příběh tohoto dílu je daleko depresivnější. Opět zahrnuje cestování časem, ale tentokrát i vyhlazení veškeré mužské populace na zemi, kdy finální cutscéna ukazuje jak Duke si bere každou ženu popořadě jako na úřadě a má s ní intimní akt, aby se znovu obnovila populace lidstva. Ehh co?
Radši to asi dál nebudeme rozebírat. Hra jinak schytala kritiku za špatné ovládání stejně jako u Time to Kill a někdy až moc na sílu tlačenou sexuální tematiku.
Zase Duke Nukem: Land of the Babes představilo novou EGO mechaniku, což jsou ve zkratce vaše životy, který se mohou doplňovat bud sbíráním lékárniček, nebo i zabíjením nepřátel a zachraňováním žen. Tahle mechanika s Dukem zůstala do dneška.
Ale jednoduše je tento díl zatím nejhorší z celé série. To slovo “zatím” je opravdu důležité.
Duke Nukem: Manhattan Project (2002)
Zde přichází, po Duke Nukem 3D, druhá nejlepší hra z celé série a to je Manhattan Project. Pro mě osobně to byl vlastně první Duke Nukem, kterého jsem kdy hrál a do dneška má speciální místo v mém srdíčku.
Vracíme se z third personu a first personu zpátky do 2D prostředí. Duke Nukem musí čelit nové hrozbě jménem Morphix, který se snaží přeměnit různé šváby, krysy, krokodýly i prasata na mutanty a tak převzít nadvládu nad zemí. Dobře, už to možná není tak originální, ale stále, lepší i menší změna než žádná ne?
Ovládání je naprosto skvělé a intuitivní, responzivní a pocit ze střílení jakbysmet.
Hra se dělí na 8 kapitol po třech levelech s tím, že třetí level je vždycky boss. Během kapitol se mění prostředí od střech, po ulici, kanalizace, metro nebo se podíváme i do vesmíru po vzoru prvního, druhého a 3D dílu.
EGO systém se vrací a tak se vaše zdraví obnovuje skrz lékárničky, zabitím nepřítele nebo zachráněním krásky.
Duke Nukem Forever (2011)
A už jsme u konce. Teď si probereme tu největší ránu pro fanoušky Duke Nukema a to je velice známý díl s podtitulem Forever. Kdo by neznal příběh, který se skrývá za vývojem této hry. Špatné vedení, vývojářské peklo, vystřídání několika studií. Původně měl Forever vyjít už v devadesátých letech. Nakonec hra vyšla až v roce 2011. Po 14ti letech. Hodně lidí si říká, že ve skutečnosti Manhattan Project měl být ten správný Forever díl, ovšem tomu tak nakonec není.
Lidé si v recenzích stěžovali na horší grafiku na rok 2011, a celkově mechaniky, které už nebyli nic nového, protože je již udělaly jiné hry a některé dokonce lépe. Dvojsmyslné hlášky Duka už působily spíš trapně a neustálé tlačení na sexuální a záchodový humor a na fakt, že Duke je (byl) frajer je až do očí bijící, že občas jste se cítili i trapně vy sami, že vůbec takovou hru hrajete.
Co naopak Forever zvládl skvěle byla, po vzoru Duke Nukem 3D, velká interakce s prostředím, kdy jste opět mohli interagovat skoro se vším co Vám přišlo pod ruku. EGO systém se taky vrátil a navyšujete ho již zmíněnou interakcí s prostředím.
Objektivně to nebyla až tak špatná hra, ale nepřinášela vůbec nic nového a to co zvládla, některé hry zvládaly už celou dekádu.
Co se tedy pokazilo?
Myslím, že tady je to jasné. Spory mezi vývojáři a celkově špatně přijatý díl Forever zakopal poslední hřebík do rakve celé této postavy. Dneska momentálně práva na značku Duke Nukem vlastní vydavatelství the Embracer Group, kteří mají pod sebou třeba Gearbox Software, vývojáři Borderlands například.
Je tu šance na novou hru?
Myslím, že jo. Přeci jen se nedávno dostal na internet protoyp Duke Nukem Forever z roku 2001, který opravdu byl a je i na dnešní poměry skvělý, tudíž by tu místo na zrealizování nápadů, které původně u Forever byly, bylo. Od vydání Forever jsme dostali akorát lehčí remastery Duke Nukem 3D s obsahem navíc a DLC do hry Bulletstorm, kde jsme celou kampaň mohli za Duka odehrát. Jinak pořádná nová hra nikde. Snad se to změní, Duke Nukem má určitě ještě co nabídnout.
